K moři - Jana ŠrámkováUmělohmotný třípokoj - Petra HůlováVítězem Ceny Jiřího Ortena 2007 se stali

Petra Hůlová
za sbírku poezie Umělohmotný třípokoj

a Jonáš Hájek
za sbírku poezie Suť

Porota:
  • Petr Borkovec, básník a bývalý laureát Ortenovy ceny (předseda poroty)
  • Libuše Bělunková, šéfredaktorka A2
  • Jindřich Jůzl, šéfredaktor Odeonu
  • Pavel Kosatík, publicista a spisovatel
  • Pavel Mandys, redaktor časopisu Týden

Petra Hůlová

Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil. Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires.
V současnosti studuje kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorandském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze.

Umělohmotný třípokoj

Čtvrtý román mladé prozaičky, autorky úspěšných románů Paměť mojí babičce, Přes matný sklo a Cirkus Les Mémoires, přináší do české literatury téma palčivé a přitom výrazně kontroverzní: vyprávění zachycuje zpověď stárnoucí prostitutky, která bilancuje svůj život, vzpomíná na to, co prožila, a místy s humorem a nadsázkou líčí svá léta strávená vykonáváním nejstaršího řemesla. V psaní Petry Hůlové představuje kniha výrazný posun k výrazové sevřenosti, nová je zde i humorná stránka vyprávění hlavní hrdinky.

Jonáš Hájek

Český básník a hudebník, narozen roku 1984 v Praze. Vystudoval hudební gymnázium a vystudoval hudební vědu na FF UK. Hraje na violoncello. Patřil mezi redaktory kulturního serveru Totem.cz.
V současnosti (2014) žije v Praze.

Suť

Snad nejnápadnější předností Hájkova básnického debutu je jeho přirozenost. Jonáš Hájek si nenápadně hlídá svůj jazyk, neotřelý, ačkoliv prostý exkluzivit a násilností. Dokáže veršem „mlčet“ i ironicky trnout, především ovšem dokáže udržet v textu temperaturu osobního vzrušení a prožívání, která pak nedovoluje, aby se verše staly dekorací, byť umně předenou. Přirozeně nechává poezii její sílu vhlížet do skutečnosti, v tomto případě do skutečnosti zvláštně pomalé a jímavě obyčejné.

Sledujte nás na Facebooku



Vyhledávač