Laureátem 37. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stal Marek Torčík s románovým debutem Rozložíš paměť
Cenu Jiřího Ortena za rok 2024 si odnáší spisovatel a básník Marek Torčík za svůj debutový román Rozložíš paměť, který vyšel v nakladatelství Paseka a letos již získal ocenění Magnesia Litera v kategorii próza. Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) silným a literárně přesvědčivým vyprávěním mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá.
Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo ve středu 15. května od 20 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu. Pořad streamovala ČTK a byl živě přenášen také na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena a Českého literárního centra.
ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.
Oceněná kniha vzešla z 29 přihlášených titulů. Nominace kromě Torčíkova románu Rozložíš paměť (Paseka) získaly sbírky Flavedo (Bílý Vigvam) Vasiliose Chaleplise a Dům U Orobinců (edice Mlat, Větrné mlýny) Ondřeje Krystyníka.
Na Světě knihy proběhne 25. května od 18 hodin poslední společné čtení letošních nominovaných na Cenu Jiřího Ortena.
Kromě výše zmíněných nominací zaujaly porotu svými kvalitami další čtyři knihy, která jsou zařazeny na tzv. longlist. Jedná se o knihu Hany Ditrichové s názvem Pokojně (Pikador Books), Na cestu zpět si zapínám skryté titulky (Adolescent) Eleny Pecenové, sbírku Marie Jehličkové Hořím v kameni (Větrné mlýny) a knihu Marto Kelbl Ani holka, ani kluk (Paseka).
Vítěze vybrala odborná porota, kterou v 37. ročníku tvořili: spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, spisovatel, básník a novinář Karel Škrabal, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a kritička Alena Šidáková Fialová, jež se stala předsedkyní poroty.
Marek Torčík (*1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ.
„Marek Torčík představil ve svém románu Rozložíš paměť silné a literárně přesvědčivé vyprávění mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá. Nominována na Cenu Jiřího Ortena je kniha i za z paměti se tu vynořující vzpomínky na dětství, šikanu, bolest z odmítnutí, ponížení i ran, na lásku, strach i přijetí vlastních stínů – které zdařile evokují nejen individuální lidský osud, ale i dosud spíše přehlížené problémy současné společnosti,“ shrnuje odborná porota.
„Když jsem Rozložíš paměť psal, neustále jsem narážel na nemožnost alespoň na chvíli nahlédnout druhým lidem do hlavy. Ta kniha se pro mě stala pokusem něco takového udělat. Při psaní mě zajímaly mezery mezi ,já‘ a druhými lidmi, mezery ztělesněné traumaty, třídními i společenskými rozdíly, nebo jen zkreslenými vzpomínkami. Chtěl jsem, aby v knize nebyly žádné záporné postavy, jen skuteční lidé, kteří stejně jako já sám dělají chyby,“ doplňuje Marek Torčík.
Cena Jiřího Ortena 2024 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum (ČLC), které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní.
O vítězné knize Rozložíš paměť
Ve 3:37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.
Román Rozložíš paměť je v kontextu mladé literární produkce knihou, která se vymyká: bez ohledu na její mediální ohlas a úspěch ve světě literárních cen a anket můžeme směle prohlásit, že jde o dílo vyzrálé, literárně přesvědčivé, originální i společensky naléhavé. Jeho vypravěč a hlavní hrdina, autofikční Marek Torčík, se v něm probírá vlastní pamětí, zachycuje vzpomínky, které se volně přelévají, přeskakují a vracejí k traumatickým místům. Odkrývají svět, v němž jinakost není pochopena, ale odsouzena, v němž je nutné se přetvařovat, skrývat city, popírat sama sebe. Ale ani úporná snaha nevybočit a nebýt viděn tu nestačí: z dětství a dospívání se tak z paměti vynořuje jako svět plný šikany, ran, výsměchu a bolesti, jen místy prozářený prvním milostným okouzlením. Je to čas, který se musí přežít a přetrpět, čas, v kterém hrdinovi nikdo nemůže pomoct, protože i vlastní rodina je lapená v sítích předsudků a strachu vykročit z nevlídných, ale známých jistot. Ve světě postav, jimž hrozí odsouzení, exekuce a chudoba, je tak jistotou i sdílený rasismus a homofobie. Stejně silné jako popisy trápení a osamění jsou však i pasáže, v nichž vypravěč popisuje svého dědu a zejména maminku, jež se zoufale snaží udržet rodinu, uživit sama dítě a postarat se o otce alkoholika. Postavy se tu postupně nasvěcují z různých úhlů tak, abychom je mohli pochopit, porozumět jim a uvěřit vypravěči, že po všem prožitém je schopen se s nimi smířit a odpustit jim.
Rozložíš paměť je román, kterých nevychází mnoho; román, který dokáže spojit osobní a niterné se společensky přesahujícím, román, který je křehce citlivý i naléhavě kritický, řemeslně zvládnutý i literárně osobitý.
Mgr. Alena Šidáková Fialová, Ph.D.
Cena Jiřího Ortena 2024 - vyhlášení vítěze
Svaz českých knihkupců a nakladatelů Vás srdečně zve na slavnostní vyhlášení 37. ročníku Ceny Jiřího Ortena 15. května od 20 hodin do Zrcadlové kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1), kde bude oceněn jeden z nominovaných literárních počinů mladých talentovaných autorů do 30 let, jejichž dílo vyšlo v uplynulém roce.
Odborná porota letos vybrala z 29 přihlášených titulů sbírky sbírky Flavedo (Bílý Vigvam) Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců (edice Mlat, Větrné mlýny) Ondřeje Krystyníka a román Marka Torčíka Rozložíš paměť (Paseka).
Vyhlášení laureáta CJO 2024 bude předcházet představení jednotlivých nominantů: beseda s autory, laudatia odborné poroty a autorská čtení všech tří nominovaných autorů. Podvečer bude živě streamován na Facebooku Ceny Jiřího Ortena a prostřednictvím ČTK. O hudbu se postará HlasKontraBas - Ridina Ahmedová a Petr Tichý.
Cena Jiřího Ortena 2024 - autorská čtení
Setkání s knihami nominovanými na Cenu Jiřího Ortena 2024:
Flavedo Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců Ondřeje Krystyníka a Rozložíš paměť Marka Torčíka
15. dubna od 19:00 čtení nomiantů v Kulturním centru Provoz v Ostravě
30. dubna od 18:30 čtení nominantů v Božské lahvici v Praze (včetně diskuse porotců o způsobu výběru nominací na CJO)
2. května od 18:30 čtení nominantů v Café Paměti národa v Brně
Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 15. května 2024 od 20:00 v Zrcadlové kapli Národní knihovny v Praze a bude jej streamovat ČTK.
25. května od 18:00 čtení nominantů na Světě knihy Praha 2024, Výstaviště, Sál Pavla Šruta
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2024:
básnické sbírky Flavedo Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců Ondřeje Krystyníka
a román Marka Torčíka Rozložíš paměť
Cena Jiřího Ortena se uděluje mladým talentovaným autorům prozaických či básnických děl napsaných v českém jazyce. Přihlášeným nesmí být v roce zveřejnění díla více než třicet let. Odborná porota ve 37. ročníku vybrala z 29 přihlášených titulů sbírky sbírky Flavedo (Bílý Vigvam) Vasiliose Chaleplise, Dům U Orobinců (edice Mlat, Větrné mlýny) Ondřeje Krystyníka a román Marka Torčíka Rozložíš paměť (Paseka). Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 15. května 2024 od 20 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v Praze a bude jej streamovat ČTK. Autorská čtení nominovaných autorů se uskuteční 15. dubna od 19 hodin v Kulturním centru Provoz v Ostravě, 30. dubna od 18:30 v Božské lahvici v Praze a také 2. května od 18:30 v Café Paměti národa v Brně.
O nominacích a laureátovi rozhoduje odborná porota, kterou v 37. ročníku tvoří: spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, spisovatel, básník a novinář Karel Škrabal, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a kritička Alena Šidáková Fialová, jež se stala předsedkyní poroty.
Cena Jiřího Ortena, již organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v uplynulých dvou ročnících budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.
Kromě výše zmíněných nominací zaujaly porotu svými kvalitami další čtyři knihy, která jsou zařazeny na tzv. longlist. Jedná se o knihu Hany Ditrichové s názvem Pokojně (Pikador Books), Na cestu zpět si zapínám skryté titulky (Adolescent) Eleny Pecenové, sbírku Marie Jehličkové Hořím v kameni (Větrné mlýny) a knihu Marto Kelbl Ani holka, ani kluk (Paseka).
Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:
Vasilios Chaleplis: Flavedo (Bílý Vigvam)
Vyjádření poroty: Básnickým textům Vasiliose Chaleplise nelze přiřknout žádnou úhrnnou nálepku, je mimořádně uceleným dialogem různých poetik. V jeho poezii se poznává současnost, jazyk ale není zatížený generačně, ani básnickou tradicí nebo manýrou – je především autonomní. Osobní se setkává s tím, co je nám společné, vytváří obrazy, které připomenou surreálnou imaginaci i digitální glitch, pracuje s absurditou intimity i intimitou absurdity. Hlásí se k místu, kde vzniká. Nezakládá se tu nová básnická ostravština? Možná. Nominaci na Cenu Jiřího Ortena zaslouží i proto, že se mu podařilo najít jasný básnický výraz, který dokáže oscilovat mezi prožitkem a pochopením, mezi emocí a interpretací současnosti.
Anotace: Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů – těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách. Básnický subjekt se těmito dálkami nechává unášet, aby se vzápětí vracel zpátky přes pahorky vlastní paměti a toulal se jako flanér krajinou svého dětství i ulicemi přítomnosti. Jednou verše s nadhledem přiznávají životu jeho paradoxní a tragikomickou podobu, jindy zase až v nebezpečném přiblížení ukazují jeho surovou krutost, ale i něhu. Zároveň v nich však zůstává touha zachovat tajemství, jež jsou pro naše putování podstatnější, než se domníváme.
„Flavedo je fantazijní výlet krajinami vlastní paměti i míst, která se skrývají za jejími hranicemi. Knihu jsem věnoval své nedávno zesnulé babičce, která mi od mala vyprávěla úžasné a dechberoucí příběhy ze svého života. Chtěl jsem, aby texty měly všechny odlesky života – od těch tragických a bolestných až po ty veselé, krásné a nadějeplné – a to včetně rozporů, které s sebou přináší,“ uvedl Vasilios Chaleplis.
Vasilios Chaleplis (*1993) patří mezi organizátory a propagátory literárního života v Ostravě. Spoluzaložil kulturní platformu Harakiri Czurakami a mezinárodní literární festival Inverze. Také je jedním z autorů knihy 111 míst v Ostravě, která musíte vidět mapující dynamiku ostravského života. Jeho básnické texty jsou zastoupeny v antologiích i sbornících (Pandezie, Harakiri) a v prvním ostravském poeziomatu. Jako hudební producent vystupuje v elektronických projektech Phil Lemon a chalapeño, se kterým vydal u Korobushka Records album Endless iridescence. V dubnu 2023 mu v jeho domácím nakladatelství Bílý Vigvam vyšel básnický debut Flavedo.
Ondřej Krystyník: Dům U Orobinců (Větrné mlýny, edice Mlat)
Vyjádření poroty: Z různých pokusů o navázání na tradici spirituální lyriky vyhodnotila porota Dům U Orobinců Ondřeje Krystyníka jako nejpůvodnější. Krystyníkovo zralé gesto se obejde bez obvyklých rekvizit, jeho básně jsou suverénně tvarované celky, čitelné i tajuplné, srozumitelné i ztřeštěné, lyrický subjekt má masku studenta, který nedopatřením spálil index. Důmyslně volené jazykové rejstříky se navzájem vyvažují. Krystyník hledá Boha mezi božstvy jakoby na zapřenou, o to však poctivěji.
Anotace: Poezie může být kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, hrátkách, zpovědích i modlitbách. Věci jsou humorné, když jsou pravdivé. Krystyník je pravdivý, performativní, hraje si vážně. Vypráví i lyricky zpívá. Vrací se k rétorické tradici antiky, potuluje se jako trubadúr. Kniha jen jako odrazový můstek k setkání. Suvenýr. Vzpomínka, kterou předá při odchodu dál... Nesoudit, ale nechat se unášet. Potkávat detaily. Vystihnout mlčení dokonale. A k čemu to všechno? Abychom se nemohli vrátit.
„V listopadu 2023 jsem vydal svou první sbírku Dům U Orobinců. Píšu v ní o jídle a o Bohu, dovolávám se zvířat a stěžuju si na doktory. To vše v mořeplaveckém rámování. Nemyslím si, že to vyloženo takto za sebou dává kdovíjaký smysl, ale to nakonec dává máloco,“ řekl Ondřej Krystyník.
Ondřej Krystyník (*1993) pochází z Mariánských Lázní, odkud se odstěhoval do Brna za studiem anglistiky a už v něm zůstal. Od roku 2012 se jednou za čas objevují jeho básně v některých literárních časopisech. Získal cenu publika při Drážďanské ceně lyriky 2020.
Marek Torčík: Rozložíš paměť (Paseka)
Vyjádření poroty: Marek Torčík představil ve svém románu Rozložíš paměť silné a literárně přesvědčivé vyprávění mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá. Nominována na Cenu Jiřího Ortena je kniha i za z paměti se tu vynořující vzpomínky na dětství, šikanu, bolest z odmítnutí, ponížení i ran, na lásku, strach i přijetí vlastních stínů – které zdařile evokují nejen individuální lidský osud, ale i dosud spíše přehlížené problémy současné společnosti.
Anotace: Ve 3:37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.
„Když jsem Rozložíš paměť psal, neustále jsem narážel na nemožnost alespoň na chvíli nahlédnout druhým lidem do hlavy. Ta kniha se pro mě stala pokusem něco takového udělat. Při psaní mě zajímaly mezery mezi ,já‘ a druhými lidmi, mezery ztělesněné traumaty, třídními i společenskými rozdíly, nebo jen zkreslenými vzpomínkami. Chtěl jsem, aby v knize nebyly žádné záporné postavy, jen skuteční lidé, kteří stejně jako já sám dělají chyby,“ doplňuje Marek Torčík.
Marek Torčík (*1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ. Rozložíš paměť je jeho románový debut.
Longlist: tipy porotců
Marto Kelbl: Ani holka, ani kluk
doporučuje Ondřej Buddeus
Queer psaní je důležitým hlasem v současné literatuře – i proto, že dokáže nově artikulovat situaci člověka, který se ocitá na hranici nepsaných norem společnosti, a to mu zásadně, někdy surově a často zbytečně ztrpčuje obyčejný život. Přináší příběhy, které doposud nezazněly. V dětské literatuře se knihy s queer tematikou objevují sporadicky. I proto, že se s nimi pojí otazníky, na které ani dospělí nedokáží dobře reagovat. A poradit si s nimi jako dítě… to je strašně těžký úkol. Knížka výtvarnice Marto Kelbl je v české literatuře pro děti unikátní nejen tematicky – artikuluje s vypravěčskou i výtvarnou suverenitou teenagerský příběh o hledání identity, která není ani mužská, ani ženská. V čistém, komiksovém provedení nese realistický příběh nacházení nebinárního já i nového jména člověka lapeného mezi genderovými normami dospívání, zároveň do osobního příběhu nenásilně vkládá encyklopedická představení historických i současných queer komunit ve světě – od indiánských Two Spirit přes indické Hidžry až po současné Drag Queen v New Yorku. Knížka se opírá o mnohaletý výzkum i osobní zkušenost a výtvarná složka rozvíjí to, co českou ilustrátorskou školu staví na světovou úroveň. Ani holka, ani kluk je knížka důležitá i krásná.
Hana Ditrichová: Pokojně
doporučuje Jonáš Hájek
Moji vděčnost si novela Hany Ditrichové nevysloužila ani tak nevšední kompozicí (vypravěčem je pokoj), ani relativně nejzdařilejší třetí částí knihy, přímo vybízející k rozhlasovému zpracování, ale tím, že pro mne objevila genia loci českobudějovického Pražského předměstí. Periferie prochází proměnou, do staré zástavby vesměs v žalostném stavu se zakusuje zástavba nová a proces vylučuje poezii. Vydejte se po stopách knihy.
Elena Pecenová: Na cestu zpět si zapínám skryté titulky
doporučuje Libor Staněk
Básnířka a intermediální umělkyně Elena Pecenová i ve své druhé sbírce dokazuje, že pohyb na hranici médií je pro ni velmi přirozeným a produktivním způsobem, jak pojednávat o digitalitě. Interpretačně dráždivé, těkavé a fragmentární básně nevycházejí z klasické tradice tuzemského básnění, ale přesto dokážou svěže hovořit o tak poeticky zatěžkaných pojmech, jako je láska, intimita nebo tělesnost. Realita a virtuálno v této sbírce splývají do jednoho horizontu, v němž se topíme my všichni.
Marie Jehličková: Hořím v kameni
doporučuje Karel Škrabal
Jako Do morku vykouřenej vajgl po tobě. S rozkoší psa co ti ve snu olíz záda, píše Marie Jehličková básně. Vrací nás zpět nikoli v čase, ale ke sdělení, že literatura je hlavně dobrodružství. Pravdivé, procítěné. Tak jak to dělali beatnici a žili lidé undergroundu. A jak to ještě před nimi sama s motykou v ruce formulovala na kamenitých políčkách Vysočiny Anna Pammrová. Hořím v kameni se jmenuje kniha, ale název na obálce je vytesán tak, že tam skoro není. ...a než déšť dostříká z okapů venkovských, nad námi vyjde dubnová duha. Přibalte si ji do batohu, až půjdete a s vámi hvězdy jako hlavičky zápalek.
Cena Jiřího Ortena 2024 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Laureátem 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena
se stal Filip Klega s undergroundovou básnickou sbírkou Andrstán
Vítězem 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena, která se uděluje talentovaným autorům do 30 let, je Filip Klega (1992). Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) svou básnickou sbírkou Andrstán, jež je jeho debutem a vydalo ji nakladatelství Větrné mlýny. Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo v pondělí 15. května od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu. Pořad byl živě přenášen na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena a Českého literárního centra.
ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.
Oceněná kniha vzešla z 23 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězné sbírky Filipa Klegy Andrstán porota nominovala na Cenu Jiřího Ortena 2023 také básnickou sbírku Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (edice Mlat, nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).
Další čtyři knihy z 23 přihlášených titulů zaujaly svými kvalitami porotu natolik, že ačkoli nebyly zahrnuty do trojice nominovaných titulů, jsou zařazeny na tzv. long list knih, které stojí za přečtení. Jedná se o básnickou sbírku Atrina Matuštíka Naše řeč (nakladatelství Adolescent), básnický debut Eleny Pecenové Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky (Akademie výtvarných umění), sbírku Kostlivec světa / Cyklolineár (nakladatelství Adolescent) od Ladislava Zářeckého a prozaický debut scenáristky Sáry Zeithammerové Stehy (Listen).
Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, literární kritik a filozof Petr Fischer, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a teoretička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.
Filip Klega se narodil v roce 1992 v Ostravě. Je členem undergroundového uskupení Vítrholc, kde recituje a hraje na baskytaru. Spolupořádá autorská čtení Omlatina. Knižně publikoval v básnické antologii Pandezie (2021) a v mezinárodní básnické antologii Lines from Visegrad (2022). Ve své debutové sbírce Andrstán, kterou vydalo nakladatelství Větrné mlýny v edici Mlat v roce 2022, se představuje Filip Klega představuje jako přední představitel „nového undergroundu“:
„Sen o pokračování undergroundové estetiky dlouho připomínal nostalgickou hru. Brněnské uskupení Vítrholc však vytrvalo a dočkalo se nástupu nové generace, která underground nejen vzývá, ale je nucena ho také nově žít. Filip Klega je předním představitelem tohoto „nového undergroundu“ – nejen, že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace. Klegova sonda do nižších pater společnosti nepostrádá posvěcující humor, komunitní vtípky pak podtrhují celkové vyznění i pro čtenáře, kteří nejsou insidery mezi outsidery: „Kdybych nebyl my / tak bych nás vyfotil“,“ shrnuje odborná porota.
„Mé texty lavírujou mezi cestopisy, trapnou poezií, hláškami a příběhy postaviček – za tímto vším ale stojí neodkladná existence, sociální kritika a jedno velké „nic“ v každém z nás. Když o něm víme, může se stát cokoliv," dodává Filip Klega.
Cena Jiřího Ortena 2023 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum (ČLC), které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní
O vítězné básnické sbírce Andrstán
Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.
Laudatio Jonáše Hájka
Filipa Klegy si vážím. Jde do psaní tělem. Nebojí se být blbý. A při tom riskantním podnikání si dovede před světem i před sebou ubránit to neméně důležité – odstup. Jeho texty jsou chytlavé, reprezentují typ spotřební poezie, vhodné pro veřejná vystoupení. Nejsou ale „jen“ vtipné, používají vtipnost pro svůj účel.
Proč Filip Klega chce, aby byl celý svět v undergroundu? Je underground ještě nebo zase potřeba? Nikdo přece nemusí mýt okna, protože mu někdo zakázal vykonávat povolání. Každý může do Francie přesvědčit se, že pivo stojí dvě stovky. Za své řeči můžeš být i na Ortena nominován. Potíž s kapitalismem je jiná: pokud chceš být básníkem, opravdu básníkem a ničím jiným, nezbude ti nic jiného než mýt okna. A ještě si za to můžeš sám. Obvinění z příživnictví se ve vzduchu vznáší pořád – proto jsou tolik výmluvné Klegovy básně o zahálce.
Před čtyřiceti lety vzdal Magor poctu Egonu Bondymu slovy: „Bez tebe byl bych bez poetiky / seděl jak vůl / a lepil jen pytlíky“. Klega se k Bondymu hlásí obdobně silným způsobem: v městečku Bigbítov, zjevné narážce na někdejší bítovská setkání básníků, se ulice jmenují „samozřejmě po básnících / a náměstí podle Bondyho“. Za to, že prokazuje životnost této tradice, si Filip Klega Cenu Jiřího Ortena nepochybně zaslouží. Pokud by se udělovala v Andrstánu, koupil by si za ni barák v Obřanech.
***
Svaz českých knihkupců a nakladatelů zve na slavnostní vyhlášení 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena
KDY: pondělí 15. KVĚTNA 2022 od 17 HODIN
KDE: Zrcadlová kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1)
Odborná porota vybrala z 23 přihlášených titulů 3 pozoruhodné knihy, které získaly nominaci: básnické sbírky autorů Filipa Klegy Andrstán a Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (obě vyšly v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).
Slavnostní vyhlášení bude spojeno s autorským čtením všech nominovaných autorů, kteří představí svá díla. Podvečer zpříjemní také hudba v podání Štěpána Drtiny a Michala Hrubého. Podvečer bude také živě streamován na Facebooku Ceny Jiřího Ortena.
***
Srdečně také zveme ještě před vyhlášením výsledků na autorské čtení nominovaných autorů 11. května od 17 hodin na veletrhu Svět knihy Praha.
***
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2023:
Básnické sbírky Andrstán Filipa Klegy a Bizarrum multiflorum Anny Sedlmajerové i krátké prózy Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu
V pořadí 36. ročník prestižní Ceny Jiřího Ortena (CJO), jíž udílí Svaz českých knihkupců a nakladatelů talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybrala z 23 přihlášených titulů 3 pozoruhodné knihy: básnické sbírky autorů Filipa Klegy Andrstán a Anny Sedlmajerové Bizarrum multiflorum (obě vyšly v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny) a krátké prózy spisovatele a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu (Listen).
Autorské čtení nominovaných autorů se uskuteční 20. dubna od 19 hodin kavárně Božská lahvice a také 11. května od 17 hodin na veletrhu Svět knihy Praha. Slavnostní vyhlášení vítěze Ceny Jiřího Ortena 2023 proběhne 15. května 2023 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.
Další čtyři knihy z 23 přihlášených titulů zaujaly svými kvalitami porotu natolik, že ačkoli nebyly zahrnuty do trojice nominovaných titulů, jsou zařazeny na tzv. long list knih, které stojí za přečtení:
Jedná se o básnickou sbírku Atrina Matuštíka Naše řeč (nakladatelství Adolescent), básnický debut Eleny Pecenové Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky (Akademie výtvarných umění), sbírku Kostlivec světa / Cyklolineár (nakladatelství Adolescent) od Ladislava Zářeckého a prozaický debut scenáristky Sáry Zeithammerové Stehy (Listen).
Cena Jiřího Ortena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.
Porota 36. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, literární kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a teoretička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt. Rezidenci poskytuje České literární centrum.
Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:
Filip Klega: Andrstán (Větrné mlýny)
Vyjádření poroty: Sen o pokračování undergroundové estetiky dlouho připomínal nostalgickou hru. Brněnské uskupení Vítrholc však vytrvalo a dočkalo se nástupu nové generace, která underground nejen vzývá, ale je nucena ho také nově žít. Filip Klega je předním představitelem tohoto „nového undergroundu“ – nejen, že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace. Klegova sonda do nižších pater společnosti nepostrádá posvěcující humor, komunitní vtípky pak podtrhují celkové vyznění i pro čtenáře, kteří nejsou insidery mezi outsidery: „Kdybych nebyl my / tak bych nás vyfotil“.
ANOTACE: Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.
Filip Klega se narodil v roce 1992 v Ostravě. Je členem undergroundového uskupení Vítrholc, kde recituje a hraje na baskytaru. Spolupořádá autorská čtení Omlatina. Knižně publikoval v básnické antologii Pandezie (2021) a v mezinárodní básnické antologii Lines from Visegrad (2022). Debutoval básnickou knihou Andrstán (edice Mlat, Větrné mlýny, 2022).
Anna Sedlmajerová: Bizarrum multiflorum (Větrné mlýny)
Vyjádření poroty: Z edice Mlat, věnované básnickým debutům mladých autorů, je básnická řeč Anny Sedlmajerová asi nejvíce imaginativně nezkrocená. Básnířka svou žánrově pestrou poetikou demonstruje poetický mnohosvět, v němž narážíme na Babylon jazyků, na ohledávání vlastní i dějinné časovosti nebo na záměrně „antistylizované“ verše, zdánlivě hledající svůj tvar v jiskřivé asociaci.
ANOTACE: Sedlmajerová vychází z češtiny k jiným jazykům, z literatury nejen k výtvarnému či zvukovému uchopení textu, od sebe přes druhého až k člověku jako druhu, k rostlinám a všemu živému. Mysticky a imaginativně znovuvytváří a z jakési druhé odvrácené strany bytí uchopuje Zemi, život na ní a lidský rod, ověřuje prazákládní lidské mýty, vnímání, víru, zvyky a důvody, ale i každodenní banality a nutnosti života – jako je třeba láska. Básně rituály a (za)říkadla, když všude překáží svět. Básně, které na nás něco vědí.
Anna Sedlmajerová (*1996) pochází ze Světlé nad Sázavou. V současnosti žije v Brně. Pracuje jako krajinářská architektka. Na jaře roku 2022 vydala v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny debutovou básnickou sbírku Bizarrum multiflorum, která byla nominována na Magnesii Literu. Publikovala časopisecky nebo na internetových portálech. Její básně byly zařazeny do antologií Nejlepší české básně 2018 a Toto je môj coming out.
„Básnická kniha Bizarrum multiflorum vznikala v průběhu studia zahradní a krajinářské architektury. Čtenář v ní prostupuje pradávnem za doprovodu podivných rostlin a živočichů až k sobě. V tvorbě považuji za podstatné napojit se na hlubší proud intuice, z něhož vyplouvají slova překvapivě přesná, formálně i obsahově zapadající do příběhu a obrazu básně. Manipulací rytmikou slov se snažím umocnit přesnost sdělení veršů vytvářejících zaříkadlo,“ říká Anna Sedlmajerová.
Ondřej Škrabal: Cesta k billboardu (Listen)
Vyjádření poroty: Povídková sbírka Ondřeje Škrabala přináší příběhy postav hledajících možnosti existence v cizím prostoru, jemuž se snaží porozumět a snad i přizpůsobit. Blahobytný Západ se proměňuje v prostor míjení, nepochopení a osamocení, stejně tak je ale i místem, v němž náhodná setkání mohou nasvítit lidský život a hledání sebe sama z nových úhlů.
ANOTACE: Sbírku Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Jednotlivé postavy krátkých próz se vydávají hledat blízký Západ, ke kterému neustále vzhlíží v naději, že jim bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí textů, zasazených do nedalekého B., se vrací otázka, komuje dnes vůbec dovoleno být součástí pomyslného Abendlandu.
Ondřej Škrabal (* 1992) je spisovatel a divadelní režisér. Byl šéfredaktorem časopisu Psí víno, jeho texty se objevují v A2, Tvaru, Salonu Práva ad., dlouhodobě spolupracuje s ČRo Vltava. V roce 2016 založil divadelní Studio Rote, s nímž inscenoval např. texty Petera Handkeho či Elfriede Jelinek. V roce 2018 knižně debutoval v nakladatelství Lačnit Press sbírkou Platná pravidla pro herce a ve stejném roce obdržel za text Zjevení pudla ocenění na festivalu Nová Dráma. V roce 2020 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky.
„Cesta k billboardu vznikla v Berlíně v době pandemie. Forma krátkých próz se mi najednou zdála jako jediný způsob, jak pochopit vlastní okolí. Berlín se dodnes prezentuje jako kulturní přechod mezi tzv. Západem a Východem. Ale v Evropě tu hranici každý vidí jinde: na Slovácku, v Praze, ve Frankfurtu nad Odrou atp. Na jednu stranu my z Východu stále cítíme vůči Západu jakousi nedostatečnost, resp. potřebu se zdokonalit. Na druhou se současný svět vzpírá všem binárním opozicím – tedy i logice studené války," shrnuje Ondřej Škrabal.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů otevírá
36. ročník Ceny Jiřího Ortena
Do 31. ledna 2023 je možné přihlásit knihy mladých talentovaných autorů
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) přijímá od začátku prosince 2022 přihlášky knih, které se mohou ucházet o Cenu Jiřího Ortena 2023. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 36. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2022 autorem mladším třiceti let věku. Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2023. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. Ukázky z vítězné knihy budou přeloženy do AJ, NJ a FJ. Laureáti Ceny Jiřího Ortena také získají možnost účastnit se zahraničního tvůrčího pobytu, který zprostředkuje České literární centrum.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením.
Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou (ke stažení ZDE) zaslat poštou či osobně doručit na adresu: Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00.
Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Anna Cima, Hana Lehečková. Laureátem Ceny Jiřího Ortena se v roce 2022 stal Vojtěch Vacek se svou básnickou sbírku Měňagon.
***
Laureátem 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena se stal Vojtěch Vacek se snovou básnickou sbírkou Měňagon
Vítězem 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena, která se uděluje talentovaným autorům do 30 let, je Vojtěch Vacek (1993). Autor upoutal porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) svou básnickou sbírkou Měňagon, jež je jeho druhým literárním počinem. Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo v pondělí 17. května od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu. Pořad byl živě přenášen na facebookových profilech Ceny Jiřího Ortena, Moravské zemské knihovny a Českého literárního centra.
ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.
Oceněná kniha vzešla z 17 přihlášených titulů, z nichž byla nominována tři díla do užšího výběru. Kromě vítězného Měňagonu Vojtěcha Vacka porotu zaujala novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí a básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení.
Ve sbírce Měňagon, kterou vydal Pavel Mervart v roce 2021, se Vojtěch Vacek představuje jako dědic všeho živého, co zbylo ze surrealismu. „Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas,“ shrnula odborná porota.
„Vnímám psaní básní jako velkou dobrodružnou výpravu na jejímž konci čeká zakopaný poklad. Nikdy není úplně jasné, jestli cesta povede po plážích podél pobřeží nebo skrz zatopené důlní šachty plné jedovatých krabů, ani jestli po otevření nalezené truhly zazvoní zlaté klenoty, nebo se ven vyřinou temná a nevyzpytatelná strašidla. V měňagonu se čtenář nejprve brodí teplým slaným pískem, ale v průběhu čtení zjišťuje, že atmosféra houstne a na konci knihy se ocitá obklopen tísnivou temnotou. Příběhem sbírky provází barevné ilustrace Alžběty Uhlíkové,“ řekl Vojtěch Vacek.
Vítěze vybrala odborná porota, v níž zasedli literární teoretik, kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Štěpán Kučera, spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus a literární historička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se letos stal Petr Fischer.
„Měňagon Vojtěcha Vacka je sbírka barevná a zářivá. S dětskou nenechavostí osahává pojmy, lidi, zvířata, věci i situace. Autorovi nelze upřít hravost a bohatou imaginaci, nenajdeme tu však nic svévolného, vše je podřízeno zvláštní snové logice – zkušenosti, jakou si podprahově nese každý z nás,“ sdělila za porotu spisovatelka a redaktorka Božena Správcová.
Cena Jiřího Ortena 2022 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Všichni nominovaní od ČLC obdrží překlad ukázky z jejich díla do AJ, FJ a NJ pro účely zahraniční propagace. Cena Jiřího Ortena je podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč. Od roku 2020 jsou 10 000 Kč odměněni i oba další nominovaní.
Vojtěch Vacek: Měňagon (vydal Pavel Mervart)
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené.
Vojtěch Vacek (1993) vystudoval knihkupectví na SŠ Náhorní a vydavatelskou produkci na VOŠG Hellichova. Pracuje jako knihovník v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní, na začátku letošního roku mu vyšla druhá knížka Měňagon v Nakladatelství Pavel Mervart. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno, Souvislosti, v Lidových novinách, na webu a v antologiích. Organizačně se podílí na Mezinárodním festivalu Den poezie a dalších literárně-kulturních akcích. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii The Mystic studia Pipedream. Na basovou kytaru hraje v kapele Představy Postavy. Je členem umělecké skupiny NaHajana.
Laudatio Boženy Správcové ke knize Vojtěcha Vacka Měňagon
Měňagon Vojtěcha Vacka je sbírka barevná a zářivá. S dětskou nenechavostí osahává pojmy, lidi, zvířata, věci i situace. Autorovi nelze upřít hravost a bohatou imaginaci, nenajdeme tu však nic svévolného, vše je podřízeno zvláštní snové logice – zkušenosti, jakou si podprahově nese každý z nás. Tam, kde se Vacek drží „spatřeného“, je jeho poezie přes veškerou lehkost podivuhodně přesná a hluboká. Zážitek z básnických obrazů umocňuje autorův bohatý slovník a virtuózní zacházení s češtinou. Měňagon se příliš nezajímá o básníkovo „já“, nepokouší se nás zpravovat o niterných bouřích lyrického subjektu – ten je sympaticky odsunut na pozici pozorovatele: nanejvýš je mu dovoleno se usmát nebo podivit. Vacek ve svých básních netematizuje aktuální problémy, vypadá to, jako by se všemu, co lze předem pojmenovat, spíše vyhýbal. Přesto nebo právě proto má co říci – jde tu o poezii v přímém přenosu, o odvážný ponor do rozmanitostí světa, aniž je předem jasné, jak to dopadne; svého druhu lov. Měňagonu by slušel přísnější výběr textů i více architektonického úsilí – v každém případě však máme před sebou básníka mimořádného talentu, který má kde brát a o němž jistě ještě uslyšíme.
***
Vyhlášení laureáta CJO 2022
Zveme Vás na slavnostní vyhlášení výsledků 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena, kde budou oceněny nejlepší literární počiny mladých talentovaných autorů do 30 let, jež vyšly v roce 2021.
KDY: 17. KVĚTNA 2022 od 17 HODIN
KDE: Zrcadlová kaple v Klementinu (Mariánské nám. 5, Praha 1)
Slavnostní podvečer bude také streamován prostřednictvím FB projektu: : https://fb.me/e/1ArYnNRU6
Nominace v 35. ročníku získaly tyto knihy: novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí, básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení a sbírka Měňagon (Pavel Mervart) básníka Vojtěcha Vacka, v níž se spolu s ním čtenáři vydají na dobrodružnou výpravu.
Slavnostní vyhlášení laureáta Ceny Jiřího Ortena 2022 bude spojeno s autorským čtením všech nominovaných autorů, kteří představí svá díla. Podvečer zpříjemní také hudba v podání Michala Hrubého a Štěpána Drtiny.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
***
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2022: próza Předvečer a básnické sbírky Štičí kost a Měňagon
Cena Jiřího Ortena (CJO) 2022, kterou uděluje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybírala z 16 přihlášených titulů. Nominace v 35. ročníku získaly tyto knihy: novela Josefa Tichého Předvečer (Minimum Difference), která se odehrává v odlehlém hotelu severně od Tokia a zachycuje hledání sebe sama i druhých v novém prostředí, básnická sbírka Štičí kost (Trigon) v níž její autor Radek Touš objevuje svět bez přemíry informací a komunikačního bujení a sbírka Měňagon (nakladatelství Pavel Mervart) básníka Vojtěcha Vacka, v níž se spolu s ním čtenáři vydají na dobrodružnou výpravu.
Příležitost setkat se s nominovanými literáty a poslechnout si ukázku z jejich tvorby nastane 27. dubna od 19 hodin, kdy se uskuteční jejich společné autorské čtení v pražské kavárně/knihkupectví Božská lahvice. Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 17. května 2022 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.
Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely
zahraniční propagace.
Porota 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: literární teoretik, literární kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, český spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus a literární historička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:
Josef Tichý: Předvečer (Minimum Difference)
Vyjádření poroty: Josef Tichý a jeho kniha Předvečer je jediným prozaickým dílem mezi nominovanými. „Zdánlivě nenápadná próza působivě zachycuje všední dny obyčejného japonského hotelu, obyčejného mladého muže a hledání sama sebe i druhých v novém prostoru.“
ANOTACE: Příběh zasazený do prostředí odlehlého hotelu v horách severně od Tokia. Novela v šesti kapitolách popisuje období tří měsíců, během nichž se hlavní postavě, Patriku Weisbergerovi, otevírá "nový život". Nic ale není tak, jak by si představoval a sled událostí nabízí docela jiný, jemu neznámý úhel pohledu na Japonsko včetně některých jeho stinných stránek. Klíčovým je však i milostný příběh a fakt, že knihu doplňují citace známých i méně proslulých písní, které děj i celkové vyznění knihy posunují blíže k poezii. Starojaponská próza ostatně hojně nakládala s básní coby samostatným výrazovým prostředkem. V knize tedy nechybí soundtrack a soupis japonských reálií.
„Koncept knihy se vyvíjel řadu let, třebaže její nevýraznější část vznikla koncem roku 2018. Žil jsem tehdy v zašlém pokoji s výhledem na zasněžený park. Jen několik stromů bez listí a jednu starou borovici. Došlo mi, že k téhle věci jsem směřoval snad celý život a pokud ji nezachytím teď, pak nejspíš nikdy. Samotný příběh prostupuje mozaikou témat, klíčová je však inspirace starojaponskou tvorbou. Ta kdysi docela přirozeně spojovala poezii s prózou. Jen zde jsou namísto básní použity úryvky z moderních písní. Pomáhají dotvářet atmosféru i zachovat úspornost výrazu.“
Josef Tichý (1992) vystudoval japanologii, pracoval v několika japonských firmách a jednoho mrazivého rána v listopadu 2018 začal psát Předvečer. Ještě v rámci studia absolvoval díky stipendiu japonské vlády roční stáž na Hirošimské univerzitě a krátce byl zaměstnán též v kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR. Od r. 2019 působí na ministerstvu kultury
a od r. 2021 též coby doktorand na pražské FAMU, kde mj. zkoumá souvislosti mezi japonským videoherním hororem 90. let, americkou kulturou a proměnami tehdejší japonské společnosti.
Radek Touš: Štičí kost (Trigon)
Vyjádření poroty: Sbírka Štičí kost Radka Touše, v níž autor mistrně ovládl básnickou zkratku, objevuje svět bez přemíry informací, komunikačního bujení a šumu keců všeho druhu. Každé slovo počítá a žádné není zbytečné.
ANOTACE: Básnická výpověď Radka Touše je založena především na úspornosti výrazu a působivých detailech. Knihu doplňují kresby malíře Josefa Šmída, vzniklé za použití rybích kostí a litografické tuše. „Básně ze Štičí kosti vznikaly asi sedm let. Potřebu vyslovit osobní zkušenost zde koriguje vědomí, že autor nemá vlastně moc co sdělit. Výsledkem je zamlčování slovy, snaha zachytit skrytou dynamiku prožívání ve venkovské krajině autorova dětství a dospívání,“ upřesňuje Radek Touš.
Radek Touš (1993) pochází z Třebíšova, vesnice na Klatovsku. Vyučil se truhlářem. V současnosti pobývá v Opavě, kde vystudoval bohemistiku. Literární vědou se zabývá i nadále, píše dizertační práci o Růženě Svobodové na Univerzitě Palackého v Olomouci. Básně publikoval v časopisech, první místa si odnesl z několika literárních soutěží.
Vojtěch Vacek: Měňagon (nakladatelství Pavel Mervart)
Vyjádření poroty: Ve sbírce Měňagon se Vojtěch Vacek představuje jako dědic všeho živého, co zbylo ze surrealismu. „Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas.
ANOTACE: Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvě
