- O ceně
- Jednotlivé ročníky
- Ročník 2024
- Ročník 2023
- Ročník 2022
- Ročník 2021
- Ročník 2020
- Ročník 2019
- Ročník 2018
- Ročník 2017
- Ročník 2016
- Ročník 2015
- Ročník 2014
- Ročník 2013
- Ročník 2012
- Ročník 2011
- Ročník 2010
- Ročník 2009
- Ročník 2008
- Ročník 2007
- Ročník 2006
- Ročník 2005
- Ročník 2004
- Ročník 2003
- Ročník 2002
- Ročník 2000
- Ročník 1999
- Ročník 1998
- Ročník 1997
- Ročník 1996
- Ročník 1995
- Ročník 1994
- Ročník 1993
- Ročník 1992
- Ročník 1991
- Ročník 1990
- Ročník 1989
- Ročník 1988
- Ročník 1987
- Partneři projektu
- Kontakt

Vítězem Ceny Jiřího Ortena 2016 se stala
Sára Vybíralová za knihu Spoušť (Host)
Porota:
- Blanka Činátlová, literární teoretička a redaktorka
- Jindřich Jůzl, šéfredaktor nakladatelství Odeon
- Radek Malý, publicista a překladatel
- Olga Stehlíková, básnířka, redaktorka a kritička
- Miloš Urban, spisovatel a redaktor
Cena Jiřího Ortena 2016 - užší nominace: Zuzana Lazarová za sbírku Železná košile, Helena Černohorská za lyrický příběh O trudném konci Marie Večeřové a korunního prince Rudolfa, Sára Vybíralová za povídky Spoušť
Nominaci proměnila ve vítězství Sára Vybíralová.
Sára Vybíralová
Sára Vybíralová, narozena roku 1986 v Brně, vystudovala francouzštinu a historii na Filozofické fakultě UK, kde je v současnosti doktorandkou. Pracuje jako lektorka a překladatelka z francouzštiny. Básně a krátké prózy publikovala časopisecky, Spoušť je její knižní prvotina. Žije střídavě v Praze a v Paříži.
Spoušť
Deset pokusů o katastrofu. Co je v případě člověka kritické množství? Deset postav žije své zdánlivě obyčejné životy, a přece je každá infikována různě silnou dávkou neuróz a nenaplněných tužeb. Pokoušejí se žít samy za sebe, ale jako by to nestačilo, ostatní jim to komplikují, jak se úporně snaží o totéž. Po dosažení kritického množství se však spouští nevratné procesy… A v tu chvíli je buď konec, nebo začátek, buď se umírá, nebo se konečně začíná žít. Anebo někde za okny dojde k velkému třesku, když už ani vesmír neví, co dál. Taková spoušť!
Laudatio na knihu Spoušť
Antičtí filozofové řekli, že to, co dělá člověka člověkem, je jeho duše. Někteří ji stavěli nad tělo, jež činí člověka živým tvorem, dokud tělo nezemře. Duše je však nesmrtelná, tedy alespoň do chvíle, než nad ní začneme pochybovat. Pak je to duše nejistá – s jistým potenciálem, ale žádnou daností. Podobá se našemu modernímu pojetí Boha, ale taky naší všední existenci, obyčejnosti života.
Někteří současní myslitelé považují právě tuto obyčejnost či všednost za krásnou a jako příklad uvádějí nazouvání bot. Musíte se ohnout, nebo si pomůžete lžící. Pokud máte tkaničky, tak zavazujete, pokud zip, zatáhnete. Pokud máte to štěstí a máte ruku, dlaň a prsty, pak můžete k tomuto úkonu své tělo použít. Pokud máte navíc krásnou duši, můžete si krásu tohoto úkonu uvědomit, prožít ji, potěšit se jí. Je to potěšení z obyčejnosti, z její krásy. Pokud máte ještě k tomu vzdělání, prožitek se umocní a spustí myšlenkovou činnost: co asi o obouvání boty řekl Sigmund Freud, co Michel Foucault nebo Witold Gombrowicz?
Autorka si ze všeho kolem vybírá právě obyčejnost, nevybíravě s ní flirtuje a občas nezůstává jen u flirtu. Je vzdělaná a na svého čtenáře odpovídajícím způsobem náročná. Její milostný vztah s obyčejností, její hodnotou, krásou i nekončícími nejistotami zplodil tento pozoruhodný „milostný“ román, dosahující kvalit současné evropské literatury.
Miloš Urban