Porota:
Pracoval v reklamní agentuře. Napsal několik textů pro hudební skupinu Zdarr, nejznámější je Jen nechci tě mít rád, který se objevil i v jeho novele Sloni mlčí.
V současnosti vyučuje český jazyk a občanskou nauku (ZSV) na OAHŠ v Turnově. Pro Českou televizi napsal seriál večerníčků, který již běží. Má také vlastní dětský pořad v Českém rozhlase. Český rozhlas uvedl i několik dramatizací Bryczových textů pro děti.
Sbírka mikropříběhů, povídek, básní, inspirovaná Mostem a jeho obyvateli.
Pojetí života a města, které je u moderního člověka jeho nejčastějším rámcem, splývá v Bryczově básnické knize Jsem město do podoby proměnlivého, amébovitě vyhlížejícího, někdy přátelského, jindy nevraživého organismu, který dýchá vlastními plícemi a pohybuje se na svých končetinách jako nějaký prahorní tvor. Organismus města, kterým je sice město bezejmenné a mnohovrstevnaté, ale za nímž tušíme i velmi konkrétní vedutu severočeského Mostu, místa s posuvným gotickým chrámem, s kopcovitým výčnělkem Hněvína, s barvotiskem stárnoucích prvorepublikových činžáků, ustupujících anonymnímu sídlišti, panelovému a betonovému labyrintu nicoty, získává v Bryczových básních v próze podobu archaicky heroickou, historicky okupační a nostalgickou, nevinnou nebo hříšnou, pohádkovou až hollywoodskou, nekonkrétně poetickou či konkrétně fotografickou a sudkovskou. Přechodný cirkusový stan se v Bryczově podání stává stejně plnohodnotným toposem jako hřbitov, kaple, hospody a nemocnice, zdevastované a opuštěné továrny. Na rozdíl od rozměrných epických celků, ve kterých je Brycz někdy až zajatcem svého košatého vyprávění, jsou textové miniatury v knize Jsem město básnivě sevřené a lakonické, mířící do hloubky víc než do neohraničené šíře.
