- O ceně
- Jednotlivé ročníky
- Ročník 2024
- Ročník 2023
- Ročník 2022
- Ročník 2021
- Ročník 2020
- Ročník 2019
- Ročník 2018
- Ročník 2017
- Ročník 2016
- Ročník 2015
- Ročník 2014
- Ročník 2013
- Ročník 2012
- Ročník 2011
- Ročník 2010
- Ročník 2009
- Ročník 2008
- Ročník 2007
- Ročník 2006
- Ročník 2005
- Ročník 2004
- Ročník 2003
- Ročník 2002
- Ročník 2000
- Ročník 1999
- Ročník 1998
- Ročník 1997
- Ročník 1996
- Ročník 1995
- Ročník 1994
- Ročník 1993
- Ročník 1992
- Ročník 1991
- Ročník 1990
- Ročník 1989
- Ročník 1988
- Ročník 1987
- Partneři projektu
- Kontakt

Vítězem Ceny Jiřího Ortena 1992 se stal
Jaroslav Pížl za knihu Manévry (Q)
Jaroslav Pížl
Český spisovatel a hudebník. Narozen v Praze roku 1961. Po studiu na Střední průmyslové škole spojovací techniky vystřídal řadu povolání (dělník, uklízeč, knihkupec aj.). Při zaměstnání vystudoval herectví a autorskou tvorbu na Lidové konzervatoři v Praze u dr. Ivana Vyskočila a poté dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (absolvoval roku 1993). V první polovině 90. let 20. století byl na volné noze, spolupracoval s Českým rozhlasem (v roce 1994 zde realizoval cyklus Příhody Malého Lucifera jako autorské dramatické pásmo, k němuž také zkomponoval hudbu) a Českou televizí (scénická hudba pro Smělé verše, režie Tomáš Vorel). Od roku 1995 vyučuje na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, původně řečovou výchovu na dramatickém oddělení, v současné době práci s textem na muzikálovém oddělení. Spolupracoval také s Laurychovým divadlem a Divadlem Nablízko (hudba ke hře Prádélko aj.).
Je zakládajícím členem a zpěvákem skupiny Pilot, pro kterou skládá hudbu a podílí se na textech. Navíc je také skladatel a kytarista skupiny Mondrian. Svoji poezii i prózu přednáší na autorských čteních v Česku i v zahraničí (Německo, Rakousko, Dánsko, Francie). Je ženatý, má syna Maxe. Žije v Loděnici.
Manévry
Poezie Jaroslava Pížla působí v kontextu současného českého básnictví poněkud extravagantně. Především proto, že primární u tohoto autora nebývá sémantická výpověď, nýbrž zvuková kvalita textu, jakási „hudba slov“ či „orální literatura“. Pížl, který ostatně své básně často osobitě interpretuje a hlasem i gesty „dotváří“, vrací vnímatele k akustickým pramenům řeči, k uvědomění si, že slova byla prvotně zvuky.
Jak napsal kritik Pavel Janáček: „Základním útvarem Pížlovy lyriky je výrazně zvukově organizovaný text na pomezí volného verše a básnické prózy, který se vyznačuje četnými stylovými i motivickými aluzemi na různé typy básnické moderny sklonku minulého století (především symbolismus a impresionismus).“.